Dřevostavby Biskup 

Dřevostavba je život

Osobní příběh

Osobní příběh

Stanislav Biskup: „Touha po svobodě byla motorem, který mě přivedl k řemeslu"


Jako malý kluk jsem byl svědkem tátova příběhu... Vzdělaný člověk se znalostí čtyř jazyků zaměstnaný ve zkušebně motorových vozidel, což obnášelo rozmanité testování aut těmi nejroztodivnějšími způsoby, třeba skokem do bazénu. Myslím, že bych těžko vymýšlel něco pro malého kluka více fascinujícího, než moci po tátově boku sledovat, co auta vydrží.

 

Doba ovšem přinesla své a tyto časy netrvaly věčně. Režim ostře určoval mantinely a tak se stalo, že táta nakonec skončil v ubíjejícím rutinním zaměstnání, čemuž učinila přítrž až revoluce v roce 89. Můj pohled na svět, nebo alespoň moji profesní cestu, však toto období značně ovlivnilo. V mnohaletém studiu, titulech a prestižních školách jsem nespatřoval svoji budoucnost. Otiskla se ve mně zkušenost, že všechno tohle znamená ztrátu svobody, závislost na institucích a autoritách.

Naprosto opačnou příchuť mělo řemeslo. V osmdesátých letech bylo vnímáno a hodnoceno zcela odlišně, než je tomu dnes. A skutečně mi toto rozhodnutí velmi rychle začalo přinášet sladké plody v podobě volnosti a příjemného finančního zisku.

 

A proč právě odvětví spojené se dřevem? Již tehdy jsem měl velmi blízko k modelaření a práce se dřevem se mi líbla. Rozhodnutí tedy bylo zřejmé.

Moje další směřování bylo opravdu pestré. S patřičným náctiletým nadšením jsem se vydal na internát, pronikal do tajů truhlařiny na odborné škole, zaučoval se v Železničním stavitelství, poté docházel na večerní hodiny průmyslovky a to jsem ještě kloubil s vojenskou docházkou. Mezitím nastala revoluční atmosféra, občas jsme více stávkovali, nežli se učili, ale úspěšná maturita moje studijní léta nakonec přeci jen zakončila.

 

Převratné změny přinesly s devadesátými léty atmosféru typu „kdo začne dřív, bude na tom lépe". Neváhal jsem a lačně skočil po další praktické zkušenosti - cesta do Vídně měla přinést znalost nových postupů, podnikatelského prostředí i jazyka, ovšem jak se ukázalo, byl to v porovnání s českým prostředím krok zpět. V Praze jsem měl možnost dostat se k atraktivním zakázkám, jako byly nejrůznější historické rekonstrukce, tedy opravdové řemeslné majstrštyky. Stačilo tedy uběhnout jen pár měsíců a byl jsem zpět v Čechách, založil živnostenský list a vydal se na dobrodružnou cestu podnikatele. Doslova jsem tehdy nevěděl, co mám dělat. Ale byl jsem sám a svobodný, měl jsem kde bydlet a věděl, že hlady neumřu. Nebylo tedy co ztratit. Ideální chvíle, pro takové rozhodnutí.

Psal se rok 1991 a já tedy přešel na volnou nohu. Netrvalo dlouho a spojil jsem se s kamarádem, nakoupili jsme první potřebné nářadí a byznys pomalu nabíral na obrátkách.

Trh s dřevostavbami tehdy nebyl takový jako dnes. Naše zakázky představovali klasické tesařské konstrukce - převážně krovy. Zpočátku dominovaly rekonstrukce, pak ale přišel boom podnikatelského baroka a my se téměř nezastavili. V jistém smyslu nastal ráj, investoři se předháněli, kdo bude mít více věžiček, a my neměli o zakázky nouzi.

 

Posléze jsme pořídili první stroj Hundegger K2 a byli ještě na dlouho první, kdo takové vybavení měl. To naši výrobu povýšilo na jinou úroveň - krovy jsme dokázali provést opravdu precizně a elegantně.

Uplynula ještě řádka let, než se dostaly ke slovu dřevostavby v dnešním smyslu slova. Jejich moderní pojetí jsme začali realizovat zhruba před dvanácti lety. Zaujaly nás mnohem dříve, ale poptávka po nich vůbec nebyla. Později se situace změnila, o dřevostavby začal být větší zájem, a my založili dceřinou společnost Dřevostavby Biskup fungující úspěšně dodnes.

 

developed by honeypot.cz

home